Jožka Jabůrková

Československá novinářka a spisovatelka, se narodila 16.4.1896 v Ostravě-Vítkovicích, kde přožívala nepříliš radostné mládí. Jožka měla velmi ráda děti, přestože sama děti neměla. Přála si být učitelkou, ale to se jí nesplnilo. Koncem první světové války pracovala jako pomocná ošetřovatelka. Pak se odstěhovala do Prahy.

Od mládí pracovala v tělovýchovném hnutí, vstoupila do řad sociálně demokratické mládeže a do Dělnické tělovýchovné jednoty. Byla cvičitelkou, náčelnicí a vychovatelkou. Podílela se na organizaci významné maninské spartakiády v roce 1921 a byla funkcionářkou Federace proletářské tělovychovy. Po léta se usilovně věnovala práci mezi ženami a mládeží. Využívala pro ni své literární nadání, stala se vedoucí redaktorkou ženského časopisu Rozsévačka. Psala o životě v Praze, o zájmech a problémech žen, poukazovala na možnost řešení nezamestnanosti, věnovala se potřebám dětí. Dotýkala se všech hlavních sociálních otázek i nebezpečí války. Pod jejím vedením Rozsévačka organizovala akce ve prospěch trpících děti ve Španělsku i na pomoc německým antifašistům prchajícím do Československa.

V roce 1931 byla zvolena do ústředního zastupitelstva hl. m. Prahy na kandidátce KSČ. Své hluboké sociální cítění projevovala i zde. Žádala žřizování jeslí, mateřských škol, stravoven a hřišť, účinnou zdravotní péči pro děti dělníků a nezaměstnaných, vybudování levných moderních bytů pro sociálně slabé rodiny. Stavěla se důsledně proti projevům fašismu a upozorňovala na jeho nebezpečí. Usilovala o vytvoření jednotné národní protifašistické fronty. V noci z 15. na 16. března 1939 byla však zatčena a později uvězněna v koncentračním táboře Ravensbrück, kde byla jedna z prvních českých vězeňkyň.

Hned na počátku navázala kontakty s antifašistkami různých zemí, hlavně pak německými, které byly v táboře vězněny již po řadu let. Pomáhala jak mohla, pracovala mezi ženami do poslední chvíle svého života. V rámci možností se snažila ulehčit i utrpení otřesených lidických žen. Zemřela 31.7.1942, když byla nejdříve mučena a potom ponechána bez pomoci v táborovém vězení.

Od července 2002 stojí její socha na Olšanských hřbitovech.